Především proto, že v osmnácti závodech za sebou dojel ve Světovém poháru na stupních vítězů, což žádný další biatlonista nedokázal. Nebo proto, že se sám cítil nejlépe psychicky i fyzicky připravený v životě.
Stíhací závod mužůPodrobné zpravodajství |
„Zlato ze sprintu jsem chtěl víc než cokoliv jiného a udělal jsem pro něj všechno. Byl jsem uvolněný, v nejlepší formě, v dobré náladě. Byl jsem připravený to zlato získat a pak jsem na střelnici třikrát chyboval. Nechápu to,“ hlesl.
Uběhlo přesně 24 hodin a svět se proměnil. Fourcade právě projížděl cílem olympijského stíhacího závodu na prvním místě s francouzskou vlajkou v ruce.
Já jsem ten, kdo rozhodne
Vlastně zažil takové malé déja vu. Před čtyřmi lety přijížděl do ruské Soči v úplně stejné roli a v úvodním sprintu úplně stejně pohořel.
„V noci mezi sprintem a stíhačkou, kterou jsem pak vyhrál, jsem se celý třásl. Bál jsem se. Teď to bylo jiné. Tím, že jsem vůbec nepochopil, co jsem v neděli udělal špatně, ve mně byl jen vztek. Vztek, který jsem chtěl proměnit v energii do stíhačky,“ popisoval.
Povedlo se mu to náramně, přesně jako před čtyřmi roky.
„Myslím si, že už v prvním kole nás zezadu dojede,“ predikoval hned po sprintu Michal Krčmář. Měl stoprocentní pravdu.
8. byl Martin Fourcade po nedělním sprintu. V pondělí jednoznačně vyhrál stíhačku. |
Francouz hned v prvním kole na své soupeře stáhl devatenáct vteřin a s osmičkou na dresu přijížděl na úvodní střelbu na druhém místě. V přední skupině se pak držel až do úvodní střelecké položky vestoje.
Zatímco všichni biatlonisté kolem něj pálili jak u Verdunu, on chladnokrevně vyčkával. Chtěl si být jistý, že zasáhne všechny terče.
3 zlata z olympiád Fourcade vlastní. Dohromady má medailí pět jako legenda Jean-Claude Killy. |
„Tohle byl klíčový okamžik celého závodu. Na úvodní ránu jsem si počkal, a to se vyplatilo. Vždyť jsem byl jediný, kdo odstřílel čistě,“ těšilo ho později.
Po odjezdu ze střelnice měl 20 vteřin k dobru. Když se na ni naposledy vrátil, náskok už byl 38 vteřin. „A v tu chvíli jsem věděl, že budu tím, kdo rozhodne o olympijském šampionovi ve stíhačce,“ usmíval se sebejistě po závodě.
Měl proč. Závěrečných pět ran si zkušeně pohlídal, otočil se k poloprázdným tribunám a zatímco jeho trenér Franck Badiou vesele křepčil, on zaťal vítězně pěst. Závěrečné kolo pak bylo oslavou velkého biatlonového šampiona. „Trochu jsme to čekali,“ glosoval Fourcadovo pondělní počínání šéftrenér českého týmu Ondřej Rybář.
Když pak přišel na tiskovou konferenci o téměř půlhodinu později než bronzový Benedikt Doll, sedl si na židli, na chvíli zavřel oči a tu chvíli si užíval.
Ještě před startem olympiády se nejhlasitěji mluvilo o jeho souboji s norským vyzyvatelem Johannesem Thingnesem Bö. Norský šprýmař ale na hrách tápe. Po jednatřicátém místě ve sprintu dojel jednadvacátý ve stíhacím závodu.
Na střelnici v neděli chyboval čtyřikrát, v pondělí dokonce šestkrát.
„Oba jsme už před hrami řekli, že to nebude souboj mezi námi dvěma, protože střelnice je zrádná,“ vysvětloval Fourcade. Právě jemu ale nyní zase celý biatlonový svět leží u nohou.
Vyhrál i bez nábojů
Vždyť už toho dokázal tolik – získal šest velkých glóbů za sebou, posunul rekordy v počtu prvenství, v počtu závodů na stupních vítězů. Nebo třeba jako jediný biatlonista vyhrál bez nábojů.
Tu operaci tehdy deník Daily Mail přejmenoval na „No ammo, no problem“. Odehrála se před rokem v Oslu, když si Fourcade zapomněl do závodu vzít náboje. „Jsem idiot,“ smál se. Přesto závod opanoval. I tenhle příběh dokumentuje jeho dominanci.
„Je to talent od přírody,“ říká jeho bývalý trenér Siegfired Mazet. „Nejlepší biatlonista všech dob,“ sklání se i legendární Ole Einar Björndalen.
Už sedm let Fourcade biatlonu vládne, nyní má z her v Koreji první zlatou medaili. Ještě čtyři na něj ale čekají. A on je může získat.
