Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 19. srpna 2017 Ludvík

Český žolík pro olympijské hry: holka, co chodila po rukou

Snowboardistka Šárka Pančochová v novozélandské Cardroně | foto: RED BULL PHOTOFILES - Swen Carlin

27 2010
Na základní škole v Uherském Brodu se učitelé děsili: "Ta holka zas chodí po rukou." No jo, chodila po rukou, dokonce po schodech. Nahoru, dolů. Šárka Pančochová byla jiná než ostatní, trochu poděs a rošťák, trochu výstřední a ve sportu hodně šikovná. Vlastně připomínala spíš kluka.
Doporučujeme Vstoupit do diskuse

Když s ní spolužačky ze 7. C dělaly první rozhovor do školních novin, vyptávaly se, co se jí nejvíc líbí na kolečkových bruslích, které tehdy divoce proháněla. Odpověděla bez přemýšlení: "Adrenalin. Nikdy dopředu nevím, co se může stát." Nikdo netušil, že z té holky, která ve škole chodila po rukou, vyroste snowboardistka světové třídy.

Zkus se točit devět metrů nad zemí

Je jí devatenáct a před pár týdny vyhrála poprvé závod Světového poháru. "To byl totální úlet," reagovala bezelstně. Ovšem i na olympijskou U-rampu v Cypřišových horách vyrazí s podobným snem: "Chci medaili."

Seriál MF DNES - České olympijské naděje

Dnes čtěte:
Snowboardistka Šárka Pančochová


Už vyšlo:

Martina Sáblíková
Nikola Sudová
Tomáš Kraus
Tomáš Verner
Tomáš Vokoun


Další díly:
(v abecedním pořadí)

Lukáš Bauer
Šárka Záhrobská
Žolík čtenářů iDNES.cz

Sáblíková, Bauer, Záhrobská, hokejisté... Ti všichni patří právem mezi české medailové naděje pro Vancouver, ale třeba překvapí právě drobounká dívka, které říkali Pančoch. V seriálu MF DNES jsme se rozhodli udělit jí žolíka.

Představujeme vám snowboardový talent, jaký se u nás ještě nenarodil. Má cit pro prkno, odvahu, chuť i akrobatické vlohy. Když se před lety ve Vsetíně přihlásila do prvního závodu jako holka z davu, kolem svahu bylo slyšet: "Čumte na ni, jak jezdí drsně." Tehdy si sice ještě před závodem zlomila ruku, přesto zaujala.

"Má ideální postavu, je výbušná a šíleně zapálená. První jde na kopec a poslední z něj odchází. A nebojí se, což bývá u holek zásadní. Schválně se zkus rozjet, roztočit prkno devět metrů nad zemí a chvíli padat hlavou dolů. Šárka to zvládá," vypráví její trenér Martin Černík.

"Je prostě lepší se nebát. Pak to jen zavání průšvihem," povídá ona. Bolestivé pády a modřiny nepočítá, zlomenou klíční kost považuje za malichernost. Má kuráž.

Předloni se stala juniorskou mistryní světa v neolympijské disciplíně Big Air, při níž snowboardisté vylétávají z hrany a jsou třeba sedmnáct metrů nad zemí.

Snowboardistka Šárka Pančochová v novozélandské Cardroně

V disciplíně zvané slopestyle, do níž patří série skoků, přejezdů zábradlí a jiných triků, patří k naprosté elitě. Jenže ani slopestyle ve Vancouveru není. "Tak prostě musím zkusit U-rampu, jiná triková disciplína na olympiádě není."

Aby bylo jasno, ve snowboardu se pojede o tři kolekce medailí.

1) paralelní slalom, který je na ústupu. Prkno se používá užší, tvrdší, špatně se na něm jezdí v prašanu a používají se do něj přezkáče.

2) snowboardcross, ve kterém se do koryta s klopenými zatáčkami a výmoly spouštějí čtyři jezdci naráz. Kdo je nejrychlejší, vítězí.

3) U-rampa, do níž potřebujete prkno zahnuté na obou koncích, měkké boty a schopnosti akrobata. Jezdí se ze strany na stranu jakoby v cylindru a nad hranou závodníci předvádějí triky a otočky, které hodnotí rozhodčí.

Nejezdí jak nádražák, má styl

"Šárka vybočuje, protože dokáže triky předvést čistě. Letí, rotuje, prkno si chytí pořádně, nešermuje kolem sebe rukama," říká trenér Černík, jinak český reprezentant. "Nad hranou můžete udělat šílené karate, ale v rámci snowboardingu tím žádný respekt nezískáte. Musíte mít styl, ne vypadat jako nádražák."

Pančochová styl má, ačkoli by radši předváděla triky na zábradlí. U-rampě se intenzivně věnuje přes půl roku, ale třeba obtížný trik 720, kdy se nad hranou otočí kolem svislé osy o 720 stupňů, umí bezvadně.

Šárka Pančochová

Je prostě trochu jiná. Už jako malá si raději hrála s pistolí než s panenkami, s kluky mydlila fotbal a energie měla na rozdávání. Doma v Uherském Brodu se zdrží málokdy, i maturitu možná odloží až na podzim, radši cestuje po světě. Peníze neřeší, protože masově rozšířený snowboard sponzory má. A kdyby cinkla na olympiádě medaile, bylo by ještě líp.

"Proč by ne? Když předvede to, co umí, ve finále by měla být určitě," tvrdí Černík. A mladičká naděje vzkazuje z Ameriky, kde se připravuje na životní šanci: "Vím jistě, že nepojedu jen na výlet."

Babička se bojí pádů, tak rošťačce dělá sekretářku

Když Jindřiška Křivdová sleduje vnučku Šárku Pančochovou v televizi, jak na snowboardu bezstarostně dovádí v mnohametrové výšce, většinou raději odvrátí zrak. "Viděla jsem závod na velkém můstku (Big Air), který se jí zrovna nepovedl a z té výšky spadla dolů. Nemám na to nervy," přiznává.


Mimo to však své malé ďáblici obrovsky fandí. Pečlivě jí vystřihuje novinové články, archivuje zahraniční časopisy i odpovídá fanouškům, kteří se po senzačním vítězství v nedávném závodě Světového poháru začínají ozývat.


"Jsem taková její sekretářka," směje se babička nejtalentovanější české snowboardistky. "Šárčin bratr nechal vytisknout fotky, o které pořád někdo žádal. Jí se do toho nechtělo, ale jen co nedávno dorazila, hned jsme ji přinutili všechny podepsat.
A padesát kartiček bylo okamžitě pryč."


Prarodiče Šárky Pančochové jdou s dobou, jak si moderní sport vyžaduje. Nedělá jim problémy telefonování přes Skype a dědeček Josef ze sebe lehce sype speciální snowboardové výrazy, o kterých nemá velká část mládeže ani ponětí. "O otáčkách, které dělá ve slopestylu, už něco vím. Rozumím, když řekne, že dala 360 nebo 720, ale nesnažím se do toho hlouběji proniknout," říká Josef Křivda.

Snowboardistka Šárka Pančochová na rakouském ledovci Hintertux


Coby celoživotní tělocvikář ovládal sjezdové i běžecké lyžování. Vnuččino "prkno" už nemá odvahu vyzkoušet. Ale rád by někdy viděl její závody naživo. Letošní maturantce radí hlavně s matematikou: "Bere to celkem rozumně, a když má čas, tak do školy jde."


V zimě Pančochová času moc nemá, na technické lyceum se dostane až v březnu. To už za sebou bude mít premiéru na olympijských hrách, během nichž v Uherském Brodě oslaví její dědeček 80. narozeniny. "Snad budou závody v televizi vysílat. Co kdyby získala nějakou medaili?" uvažuje.


"Ale je jí devatenáct let, U-rampě se věnuje jen krátce. Říkal jsem jí, kdyby se závod nepodařil, ať nevěší hlavu. Nabere zkušenosti a příležitostí bude mít ještě spoustu. Hlavně aby se nepolámala."


S babičkou a dědou má Šárka speciální vztah. I proto, že její rodiče kvůli práci už tři roky žijí v Londýně. "Ale je to divočák. Teď tady byla půl dne a bylo to jenom: Dědo, potřebuju tam, tam, zavezeš mě na nádraží? A už zase letěla do Ameriky," směje se dědeček.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze