Přísné vyloučení Kováře za nedovolené bránění. Zohornův zásah hokejkou do protivníkova obličeje. Další vysoká hůl a Mozíkův trest 2+2. Po pauze Radilovo podražení.
Češi přímo ve čtvrtfinále |
Převaha a pohoda se vypařila. Titěrný gólový náskok jakbysmet. Zhruba od třinácté do třicáté minuty si reprezentace sabotovala vlastní úsilí o třetí vítězství na turnaji a přímý postup do čtvrtfinále.
Krizovou pasáž naštěstí přečkala bez osudové újmy (za což zaslouží pochvalu) a ve zbytku utkání znovu Švýcary předčila. Podobná nekázeň by ovšem v play-off mohla zapříčinit její zkázu.
Též v předchozích partiích ji mnohdy zbytečné přestupky vyhazovaly z tempa.
Vyloučení mění plynutí zápasu. Nerovnoměrně zatěžují lajny a jejich členy - někteří dřou v oslabení, jiní stydnou na střídačce. Znamenají psychickou vzpruhu pro soupeře.
Jistě, ono není snadné objevit ve verdiktech olympijských rozhodčích nějaký jednotný metr. Hráči tápou. Co projde na jedné straně, se za deset vteřin na opačném konci kluziště píská.
Krev pění. V mozcích klíčí pocit křivdy. Jenže na pouti za medailí je potřeba překonat mnoho protivenství. Patří mezi ně bezpodmínečné dodržování pravidel a vnitřní kázeň.
Mazáci budou v kabině před dalšími zápasy určitě hučet do mančaftu: „Neoplácíme. Nefňukáme. Nevztekáme se.“
Neexistují „malé háčky“. I malé háčky jsou hákování. I malé háčky mohou vzít Česku medaili.
Jestliže se Jandačovi hoši dokážou vyhýbat trestné lavici, k úspěchu budou mít o krok blíž.
