Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 18. října 2017 Lukáš

Všichni Bauerovi muži. Ti, kteří mu mají pomoci k olympijskému triumfu

Lukáš Bauer | foto: AP

1 2010
Trenér Petrásek, servisman Fousek, lékař Koldovský. Být Lukáš Bauer středověkým vladařem, tito tři jsou jeho osobní gardou i rádci zároveň. "Jim absolutně důvěřuju," říká. A oni jemu.

Vít Fousek se směje: "V zimě mažu pro krále bílé stopy a v létě makám v lese s pilou u hraběte Kinského. Dělám pro samé lepší lidi." Od dubna sází stromy, pak obstarává jejich probírky a prořezávky.

Od října se stává expertem na "probírky" lyží. Bauerovy triumfy jsou úspěchem celé jeho kohorty. "Bez lidí ze servisu a realizačního týmu bych nikdy nebyl, kde jsem."

Petrásek: kouč a psycholog

Kouč Miroslav Petrásek ho zná nejdéle. Když 14letý Bauer přišel z Ostrova do Petráskovy karlovarské tréninkové skupiny, řekl bratrovi: "Ten kluk může být dobrý." Ale koho by napadlo, že před ním stojí budoucí šampion Světového poháru? Tehdy viděl kouč "jen" neskutečného dříče a trochu horšího lyžaře.

"Lukáš vždycky trénoval nejvíc ze všech. Od staršího dorostu bylo jasné, že má parametry na kvalitní výkony. Na kole se to projevilo dřív než na lyžích. Ale jakmile zvládl techniku, ukázal to i na nich." Jejich vztah záhy přerostl rámec závodník – trenér. "Minimálně do mých 18 let ovlivňoval Míra i můj lidský růst," uznává Bauer.

"I když dodnes mám na spoustu věcí jiný názor a tvrdě ho prosazuju." Ano, ostré a dlouhé diskuse byly na denním pořádku. "Ale naučili jsme se vždy dojít k řešení," povídá Petrásek. Brzy převzal též roli psychologa.

Třeba před skvostnou sezonou 2007/2008, kdy nemocný Bauer v létě uvažoval, zda má cenu dál závodit. "Byl marodný, nedařilo se mu a měl pocit, že nic nestíhá.

Další Bauerovi muži

Servismani
Jan Pešina
Květoslav Žalčík
Václav Korunka (asistent trenéra)
Josef Kučera
Jan Baranyk
Aleš Lejsek
Fyzioterapeuti
Michal Truc
Jan Čížek
Pavel Kolář
Masér
Petr Vopálka
Manažer
Martin Müller

Tak jsme si na Božáku chvíli povídali – i Káča (Bauerová) pomohla. Věděla, že bude lepší, když Lukáš zůstane u sportu a vybouří se." Oba mají přinejmenším dva společné rysy. "Jsme tak trochu extremisti a malinko blázni.Musíme být, jestli chceme uspět," říká kouč.

Po hrách v Salt Lake City 2002 se shodli: přejdou po vzoru jiných týmů na systém tvrdých tréninkových dávek, vymýšleli si i čtyřhodinové zápřahy. "Teď už tolik neblbneme, ale víceméně se toho přístupu držíme pořád – ačkoli nám vytýkají, že loni jsme trénink přehnali," říká trenér.

"Ale kdybychom to nepřeháněli, nebudeme dobří." Nikdy v životě Petrásek Bauerovi nemusel vyčíst, že málo trénuje. "Opak býval pravda. Jasně, kvůli Lukášovým zdravotním trablům jsme museli často měnit plány. Jenže jeho síla tkví v tom, že prakticky hned po uzdravení je schopný začít tvrdě trénovat." Což letošní Tour de Ski prokázala.

Koldovský: lékař a bodyguard

Martin Koldovský po skončení Tour Bauera prohlédl a konstatoval: "Jeho stav je na jejím konci možná ještě o něco lepší než na začátku." Tělo i neduhy krále Tour zná od jeho juniorských let. "Občas ho svými nemocemi hodně trápím," uznává Bauer. "Ale nakonec mě vždycky spraví tak, abych byl schopný na vrcholné akci závodit."

Dlouho Koldovský nesouhlasil, aby si nechal vyndat mandle. "Lukáš je astmatik, u nich je to riskantní." Teprve před zimou 2007/2008 k zákroku svolil. "Pooperační období snášel hůř než jiní pacienti, měl poměrně velkou pauzu. Naštěstí těžil z tréninku z předchozího roku." Souboj s Bauerovým astmatem a průduškami naopak pro Koldovského nikdy neskončí. "Každý zánět, který běžný člověk ani nezaznamená nebo překoná obyčejnou rýmou, stav Lukášových průdušek okamžitě zhoršuje."

Začali spolupracovat s doktorem Koblížkem z plicního oddělení nemocnice v Hradci Králové, Bauer je neustále pod dohledem. "Jenže izolovat od lidí ho nedokážeme." Ovšem občas ho ochránit, to umí.

V cíli mu Koldovský podává teplou bundu a inhalátor, rozhovor s novináři na mrazu po pěti minutách ukončuje. "Běž do tepla, do buňky," odesílá českou hvězdu. Lékař s tichým, rozvážným hlasem se stal jeho bodyguardem.

Fousek: servisman a tmelič

Zatímco Koldovský je v Bauerově štábu klidná síla, Fousek platí za impulzivního lidového vypravěče. "Fous je startovací a při závodech nervóznější než já, ale zároveň je to perfektní tmelič party, člověk do nepohody," velebí ho Bauer. Diplomat rozhodně Fousek není. Naopak. Bývalý lyžař dokáže Bauerovi vynadat i uklidnit ho.

"Selským rozumem Lukášovi všechno na rovinu vyložím, do žádných slov to nebalím. On ví, že mu nikdy nebudu lhát ani mazat med kolem huby." Aby se od roku 2003 stal Bauerovým osobním servismanem, byl Petráskův nápad. V českém běžeckém lyžování šlo o novinku. Až později si vlastní servismany našli i Martin Koukal a Kateřina Neumannová.

Seriál MF DNES - České olympijské naděje

Dnes čtěte: 
Běžec na lyžích Lukáš Bauer


Už vyšlo:

Martina Sáblíková
Nikola Sudová
Tomáš Kraus
Tomáš Verner
Tomáš Vokoun
Šárka Pančochová
Karolína Erbanová


Zbývající díl:
Šárka Záhrobská

"Příchodem Fouse do mého týmu jsem dosáhl profesionalizace. Šlo o zlomový moment kariéry, krok o několik úrovní výš," tvrdí Bauer.

Ve Vancouveru bude mít Fousek pro něj 40 párů lyží. Z nich před závodem vybere nejprve šest, pak dva, jeden. Bude vstávat před pátou ráno, testovat, kombinovat.

"Občas mě to zmáhá. Ale musím vydržet," říká. Reprezentanti po světě létají, Fousek se šéfem servismanů Pešinou vozí materiál auty. Za měsíc najedou až 11 tisíc kilometrů.

"Z Kuusama k mému baráku jsme to měli 3 150 kilometrů, ve dvou lidech na jeden zátah." Tato zima je vůbec na cestování tuhá. "Při Tour de Ski jsme pořád jen přejížděli, načež jsem doma přebalil lyže, odvezl je do Prahy a přes noc jsme jeli do Otepää. Tři noci ze šesti jsem nespal, až jsem z toho onemocněl." Pryč jsou doby, kdy si navečer dal pár piv. "Teď už nepiju, nedovolím si to, jinak bych byl mrtvej dalších x dní. O půl desáté chodíme s Honzou Pešinou spát. Pustíme film na notebooku a usneme u něj."

Mých mužů je mnohem víc

Petrásek, Koldovský, Fousek. Ti jsou v lyžařském světě Bauerovi nejvěrnější. Nikdy však od něj neuslyšíte, že "jeho" muži jsou jen tři. "Při závodě na mě dělá tak 10 lidí. Každý, kdo je v buňce, servisáci i maséři.

Máme výrazně horší finanční i materiální podmínky než vyspělé lyžařské země. Jenže jejich zlaté české ruce to vynahrazují." Ve Vancouveru poběží i pro ně pro všechny. "Přeju Lukášovi, aby tam byl zdravý a klidný," říká Fousek.

"Aby nemyslel na to, že může vyhrát, ale aby zajel s pokorou to, co nejlíp umí. A pak opravdu vyhrát může."

Dokonalá příprava. Chyběla mi jen sůl, říká Bauer

Špičkové tratě, krásná příroda, skvělá forma. A zdraví drží! Lukáš Bauer se prohání po stopách v kanadském Silver Star a v těle cítí sílu. Co víc si přát? "Až mě napadá, jestli není špatně, že jsem ze všeho nadšený. Nebudu se pak mít na co vymluvit," vtipkuje v rozhovoru pro MF DNES. "Škarohlídové v týmu říkají: Zatím všechno běží příliš dokonale, to nevydrží věčně."

Tak moment, na vašich internetových stránkách jste psal, že jídlo v hotelu zase tak dokonalé není.
To je jen maličkost. Zprvu bylo pro nás Evropany bez chuti, oni vůbec nepoužívají sůl. A kdybychom nezasáhli, tak do nás nejspíš každou chvíli cpou nějaký hamburger. Neříkám, že mi nechutnají, ale v téhle době se jim snažím vyhýbat.

Po vašem zásahu se stravování zlepšilo?
Přiletěli sem už i Finové a Japonci, je nás tu víc, tak začali dělat jídla formou švédských stolů. Přibyla zelenina, máme větší výběr, je to i chutnější. Jako kdyby vyměnili kuchaře. Zato ze začátku pamětníci v týmu přirovnávali kvalitu jídla k ruskému Kavgolovu.

Jinak vše funguje? Drží se vás optimismus, s nímž jste odlétal?
Nenazval bych to přehnaným optimismem, prostě se olympiády nebojím. Nemám proč slevovat ze svých cílů, vše jde podle plánu. Občas jsem unavený, ale to jsou následky nadmořské výšky 1 700 metrů.

Kolik kilometrů jste za 10 dnů v Silver Star nalyžoval?
Netuším. Zrovna jsem se vrátil z těžkého dvouhodinového tréninku, z toho bylo tři čtvrtě hodiny rychle a 15 minut sprinterským závodním tempem. Po třech těžkých dnech jsem měl den volna, teď pokračujeme podle systému dva dny tréninku – den volna. Ke konci pobytu už bude zápřah spíš lehčí, abych se ve vysoké výšce nepřetáhl.

Můžete popsat, jak vypadá váš běžný tréninkový den?
Ráno se jdu na 20 minut proběhnout bez lyží, pak dvě hodiny na lyžích. Odpoledne další dvě hodiny, navrch půl hodiny posilovny, masáž a je večer. Na prohlídky okolí moc času nezbývá. Jen ty zdejší sjezdovky by mě lákaly, je jich spousta a vypadají moc dobře. Ale před olympiádou nesmím riskovat zranění.

Trenér pro vás plánoval kontrolní závody. Kdy se uskuteční?
Čtvrtého přeletíme do Whistleru, abychom se za 10 dní do prvního startu na hrách stihli zaklimatizovat na výšku 900 metrů a vyzkoušeli si kopce a zatáčky olympijských tratí. Tam bychom také měli 9. února jet kontrolní závod bruslením.

Kdybyste mohl mít tři přání, aby se vás dobrá nálada držela až do olympijského dne D, co byste si přál?
Zaprvé zdraví. Zadruhé aby doma byli všichni v pořádku, aby mi z Čech nepřicházely zprávy, že Káča a děti to nezvládají nebo že jsou nemocní. A pak aby se mi pořád tak dobře jezdilo a relativně "příjemně" to tu utíkalo. Abych najednou neměl pocit, že každý den má 50 hodin.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze